Modelování

Diagramy aktivit jsou pro začátečníky poměrně náročné, jestliže chtějí modelovat správně, tedy podle pravidel UML. Každý uzel v takovém diagramu má různá pravidla pro příjem a přeposílání tokenů a také omezení na počet vstupních a výstupních […]

Pravidlo, o kterém bude právě řeč, bych doporučil si více než jen zapamatovat. Moc lidí ho nezná a vznikají kvůli tomu diagramy, které s UML nemají skoro nic společného (ač autoři tvrdí opak).

Je zcela běžné, že se metoda nějaké operace modeluje pomocí aktivity. Protože však aktivita má svá (většinou) jasná pravidla pro své vykonávání, musíme je dodržet.

Jedním z dalších pseudostavů ve stavovém automatu je rozhodovací pseudostav (anglicky choice). Ten má za úkol na základě podmínek umožnit přechod do jednoho z více stavů.

V předchozím pravidle jsme se bavili o pseudostavu fork, nyní se zaměříme na jeho doplněk, tedy pseudostav join.

Pseudostav fork má za úkol rozdělit přechod z jednoho stavu na přechod do více stavů. Jelikož platí podmínka, že stavový automat na úrovni jednoho regionu smí být právě v jednom stavu, platí další dvě pravidla, která je […]

Jestliže jsme se v předchozím pravidle věnovali počátečnímu pseudostavu, dnes se zaměříme na jeho doplněk, kterým je koncový stav.

Počáteční pseudostav je, jak název napovídá, součástí stavových automatů. Označuje místo, kde stavový automat (přesněji region stavového automatu) začíná svou činnost.

Balík nám slouží k tomu, abychom mohli model rozdělovat do menších celků podobně jako to děláme s adresáři na disku. Prvky v balíku (např. aktéři, třídy, aktivity) pak mohou mít definovanou viditelnost. Ale jakou?

Pojem aktivní třída je velké skupině uživatelů UML neznámý. Přitom jde o vhodný prvek modelování vláknových aplikací. Co to tedy aktivní třída je?