A proč?

Ve své praxi business analytika a solution architekta se setkávám se dvěma skupinami lidí: jedni, co chtějí vědět, proč zadavatel chce to, co chce, a druzí, kterým je to putna. Zajímavé na tom je to, že jen těžko lze najít někoho, kdo by stál někde mezi těmito póly. Je to prostě Losna, nebo Mažňák. Průnik nulový, fuzzy množiny zde použít nelze.

Ti, co potřebují znát důvod, kolikrát nechtějí začít svou práci, dokud se nedozví vše, co na pozadí stojí. Ptají se, vyzvídají, hledají rozpory v zadání, snaží se ho rozbít. Ovšem jakmile dostanou, co potřebují, a shledají, že požadavek relevantní je, pak velmi ochotně nabízejí pomoc při hledání řešení.

Naproti tomu druhá skupina nic neřeší. Dostane požadavek, ledabyle ho udělá a jde od toho. Má totiž za to, že stejně se nic nebude dělat pořádně, chce mít klid, čas na kafe, oběd, internet, telefonát a já nevím na co ještě. Tato skupina je značně početná především v korporátech.

Komunikace s první skupinou je sakra náročná. Potřebujete důkladnější přípravu než na jednání s rozvodovým právníkem a pak je nutné připočíst čas na vlastní diskusi. Ti lidé jsou kolikrát neústupní. Snaží se navrtat vaši dosavadní práci, rozbít ji, ukázat, že se mýlíte. Ale nemyslí to špatně. Naopak. Oni (třeba i nevědomky) hledají chyby, nedostatky a opomenutí již v počátcích projektů. A díky nim napravení chyby je mnohem levnější než u druhé skupiny, kdy se na problém přijde v testech či na produkci. Komunikace je s nimi sice hotová za pár minut, ale opravy chyb jsou drahé.

Schopnost argumentovat, vyjednávat, číst protistranu, nezapojovat negativní emoce, to vše jsou dobré znaky business analytika. Pokud se o nich chcete něco dozvědět, přijďte na některé mé školení business analýzy (https://www.capricornpro.com/skoleni/#BAN).

A ať už vás školení zaujalo, nebo ne, rád se dozvím, jaké jsou vaše zkušenosti.